O aljašských malamutech

Nejstarší historie v zemi původu
Historie chovu u nás
Barvy a barevné znaky
Standard plemene
S malamutem u kola
O výstavách
Výstavy a ocenění

Nejstarší historie v zemi původu

Aljašský malamut patří k nejstarším a nejobdivovanějším plemenům severských tažných psů, ke kterým patří i sibiřský husky a samojed.
Za domovinu malamutů je považována severozápadní oblast Aljašky a až do konce 19. století byli malamuti jediným zde chovaným plemenem. Kočovné kmeny žily v drsných podmínkách severu a veškerý svůj majetek museli při svém putování vozit stále s sebou. Důležitá byla tažná síla psů, schopnost hlídat měla menší význam. Za své jméno vděčí malamuti kmenu Inuitů, kteří se jmenovali Mahlemuté či Mahlemiutové. Tito domorodí obyvatelé byli misionáři a obchodníky popisováni jako "kulturně vyspělý lid", kteří své mohutné severské psy milovali a byli na ně patřičně hrdí. Mahlemuti vychovávali své jediné čtvernohé pomocníky ke spolupráci a rozvíjeli jejich inteligenci. Díky těmto dobrým podmínkám se v malamutech uložila charakteristická přátelská povaha, která je odlišila od ostatních severských plemen. Mahlemuti si plně uvědomovali cenu svých ušlechtilých zvířat a podle zpráv, byli jejich psi velcí, robustní, nevšedně krásní a odolní. Byli mnohem větší než sibiřtí a grónští psi a navíc měli zvláštní srst, sklon k pravidelnější kresbě a méně barevných variant. Paul Voelker věřil, že malamut je nejstarším psím plemenem v Severní Americe.

Bez těchto statných, ale k lidem přátelských psů by se v těchto těžkých podmínkách severu dalo těžko přežít. Psi byli používaní nejen k tahání saní a lodí, ale i jako nosiči různých břemen a také při lovu ledních medvědů, tuleňů a jiné zvěře. Byla to neohrožená zvířata plně přizpůsobená vyjímečně tvrdým podmínkám Aljašky.

Popularita saňových psů

V roce 1896 v období 'Zlaté horečky' zlatokopové zaplavili celou severní oblast Aljašky a Kanady. Prospektoři zjistili, že se také bez psích spřežení neobejdou. Psí smečky, které se daly identifikovat jako malamuti, vozily zařízení, potraviny i poštu a pracovali i pro Královskou kanadskou jízdní policii.

S příchodem bílých osadníků ale také započala zkáza tohoto místního plemene a záchrana přišla doslova v posledních minutách. Mezi roky 1909 a 1918 byly mezi prospektory velmi populární závody psích spřežení. Místní malamuti byli silní a vytrvalí psi, ze všech saňových psů nejtěžší a k tahání těžkých saní nejvhodnější, ale právě proto byli pro tyto rychlostní závody příliš pomalí. Aljašský malamut tak málem vymizel kvůli křížení s jinými plemeny psů např. sibiřskými husky pro závody psích spřežení a nebo se psy dovezenými z Evropy a to bohužel pokračuje i v současnosti. Naštěstí psi ze spřežení museli být dostatečně všestranní aby mohli vykonávat i běžnou práci, jinak by se plemeno aljašský malamut, tak jak ho známe, bývalo bylo ztratilo v závodním šílenství. Léta 1909-1918 byla i tak nejtemnějším obdobím pro aljašské psy, protože velká část tohoto výborného chovu byla obětována snaze vytvořit rychlejšího a lepšího závodního psa.

Rozšíření a uznání plemene

Teprve od roku 1926 se situace zlepšila a malamuti začali být rozmnožováni čistokrevným chovem. Příspěvkem k této významné změně byla také skutečnost, že R.S. Byrd při své poslední expodici na jižní pól označil aljašské malamuty za nejschopnější plemeno saňových psů.

Po svém příchodu na Aljašku r. 1894 Arthur Walden, který sám používal psí spřežení, napsal knihu 'A Dog Puncher on the Yukon' ( o nákladních psech a jejich využití na Yukonu). Slavnou se stala jeho chovatelská stanice CHINOOK. Paní Eva Seeley s manželem po setkání se Scotty Alenem se začala zajímat o toto plemeno. Scotty sám patří mezi největší osobnosti v historii sportu psích spřežení, choval aljašské malamuty a sibiřské husky, on také ukázal Evě Seeley jednoho ze svých psů, o kterém řekl, že je pravým typem aljašského nákladního psa. Pes neměl jméno a tak Eva, která si jej zamilovala ho pojmenovala Rowdy of Nome a začala vyhledávat psy jeho typu. Manželé Seeleyovi tak založil linii KOTZEBUE. V roce 1935 se dočkali plného uznání a toto psí plemeno bylo zaregistrováno pod názvem Alaskan Malamute. Tato chovatelská stanice dala světu první malamuty moderního typu a exterieru, s jakým se již mohli setkávat i my v našem evropském chovu. Prvními malamuty zaznamenanými v plemenné knize byli Gripp of Yukon jež se stal i prvním šampionem plemene, Rowdy of Nome a Taku of Kotzebue.

V době druhé světové války bylo velké množství saňových psů použito pro armádní účely. Tažní psi se dostali tam, kde technika v těžkém terénu a tuhých zimách selhala, používali se též jako záchranářští a lavinoví psi. K velkým ztrátám za války je potřeba také připočítat i ztráty při různých expedicích do Antarktidy. Zakladatel linie M'LOOT pan Paul Voelker si tak v likvidačním obchodě koupil dva psy, kteří posilnili zdecimovanou chovnou základnu. K nejslavnějším psům ze stanice M'Loot patří Gentleman Jim, terý se dostal do Síně slávy pracovních psů.

Dalšími lidmi, kteří se zasloužili o zkvalitnění plemene aljašský malamut byli manželé Laura a Robert Zollerovi. Začali malamuta prosazovat jako rodinného přítele pro lidi, kteří chtějí krásného a vzácného psa. Příspěvek Zollerových do chovu spočíval v tom, čemu dnes říkáme křížením tří cest. Hodně cestovali po celé Americe a o malamutech přečetli všechnu možnou literaturu. Viděli silné i slabé stránky linií.

V roce 1932 se předvedlo spřežení aljašských malamutů na olympiádě v Lake Placid. Standard plemene byl registrován v AKC v roce 1936 a první šampionkou se stala o sedm let později fena Ooloo M'lot. První klubová výstava AMCA se uskutečnila v roce 1952 a následovala hned další o rok později, kde zvítězila fena ch. Arctic Storm of Husky-Pak a pes ch. Chief of Husky-Pak chovatele Roberta J. Zollera. Šampion Cherokee of Husky- Pak získal titul klubový vítěz roku třikrát po sobě a šampion Cliquot of Husky-Pak se stal oficiálním symbolem Alaskan Malamute Klub of Amerika.

V roce 1969 vyhrál pár malamutů z chovatelské stanice paní Nancey Russell Storm Kloud's na Best Show Wetminster Kennel Club ch. Glacier's Storm Kloud's a ch. Timberlane Storm Kloud's. Tyto psy už můžeme vystopovat i v rodokmenech u nás chovaných psů.

Historie chovu u nás

Chov aljašských malamutů započal v Českoslovenku v roce 1981 prvním vrhem feny Alekka of Nome, která byla importována z NSR roku 1980 paní Hanou Petrusovou, která tím založila první chovatelskou stanici aljašských malamutů v ČSR. Otcem tohoto vrhu byl texasský šedobílý pes Sakeetawa's Amaguk. Feny Attunga, Attooktoa a Alaska del Monte z tohoto spojení zůstaly v ČSSR a staly se matkami dalších vrhů a jejich majitelé založily též tři nové chovatelské stanice. V roce 1982 se narodily 3 vrhy od fen Alekky of Nome, Parka v. Mount Kinley ze stanice del Monte a Athabasca of Midnite Sun dovezené z Kanady do stanice Alberta. Otcem těchto štěňat byl šedobílý Iltschi von Mount Kinley.
V roce 1984 se chovná základna fen rozšířila a přibyly i mladé feny z československého chovu. Po importovaném, naštěstí předčasně bonitovaném psu Saskatchewan of Mistahiya (brzy zahynul pod koly vlaku) se narodilo 5 vrhů- Attunga, Blizzard a Crazy del Monte, Athabasca of Midnite Sun a Alekka of Nome. Jeden vrh feny Parka v. Mount Kinley byl po šedobílém mexickém psu Domenico Mex, který byl v majetku pana Novikova ze SSSR.
V roce 1985 bylo nakryto 13 fen a narodilo se 11 vrhů. Byli použiti krycí psi Alaskan a Akela Alberta, Black Alberta, Bílý Tesák del Monte, Elukka del Monte, Amaguk of Magnolia, Jotom's Mescalero, Mister T Grandson a Tamanak Chimminuk. Použité feny- Alekka of Nome, Attunga del Monte (Sakeetawa's Amaguk + Alekka of Nome), Attoktoa del Monte, Daisy del Monte (Iltschi v. Mount Kinley + Alekka of Nome), Aljaška Alberta (Iltschi v. Mount Kinley + Athabasca of Midnite Sun), Eluktuk del Monte (Iltschi v. Mount Kinley + Parka v. Mount Kinley), Alattna of Magnolia (Saskatchewan of Mistahiya + Attunga del Monte), Parka v. Mount Kinley, Blizzard del Monte (Iltschi v. Mount Kinley + Alekka of Nome), Dakota del Monte (Iltschi v. Mount Kinley + Alekka of Nome), Alatna Volání divočiny (Saskatchewan of Mistahiya + Blizzard del Monte). Do konce roku 1985 bylo v ČSR zapsáno 136 štěňat aljašských malamutů a započal i vývoz štěňat do NSR, NDR, Polska, Švýcarska a SSSR.
V roce 1989 se k nám dostala z Belgie nová linie, fenky Jouka-Jouwiniak of Keewatin (krytá psem Heritage Kotzebue Ribut of Chinook), Cold Valley's My Edition Pour Bijou a Cold Valley's Moment of Tigara do stanice Del Monte. Z Itálie byli přiveženi sourozenci fena Perla Ionica di Latina a psi Lion Flamingo di Latina, Xefalu Ipuk di Latina, Chorusline Wolf di Latina. Z Kanady byl importován pes Araluk of Alayuk do Alberty a z Aljašky bratr a sestra Kaitu's Koyuk of Taralaste a Kaitu's Kiska of Taralaste do Nenany, naposledy fenka Cold Valley's My Favorite Bijou do chavatelské stanice Od půlnočního slunce. Všichni tito malamuti byli využíváni v chovu nejvíce v letech 1989- 1997.
V roce 1993 byl z Belgie dovezen od paní Anity Muspach plemeník a budoucí multišampion Rex Cold Valley of Keema's Wolf Pak (Storm Kloud's Ccyrus Rex Valae + Mackenzie of Keema's Wolf pak) do chavatelské stanice Navarama. Tento import vedl k výraznému zlepšení povah a exterieru aljašských malamutů u nás. V tomtéž roce byla též nakryta Conny na Hořence světovým vítězem Storm Kloud's Ccyrus Rex Valley.
V roce 1996 byla dovezena fena Cold Valley's Tum Maxime (Cold Valley's Nikki-Novagenes + Wintuk Arctica of Storm kloud) do chovatelské stanice Shamanrock.
V roce 1997 byli importováni do chovatelské stanice Shmanrock dva šesti měsíční sourozenci pes Kid de Soto Riofrio a fena Brenda de Soto Riofrio (Storm Kloud's Legend Continuis + Uka de Soto Riofrio).
Roku 1998 byla nakryta v Polsku belgická fena Cold Valley's Selection Line Overnigtrain českým psem Believe the Win of Montego. Do ČSR Byla dovezena fena Forti Frotuna Canyon de Chelly a pes Forti Frotuna Beauty Chorus do Chorvatska.
V roce 1998 byla také uměle inseminována fenka Eagle Wing Navarama v chovatelské stanici Aleutia slavným americkým psem Poker Flat's Yukon Law (Taolan Fying Colours + Poker Flat's Dark of the Moon). Nastala doba, kdy malamuti z českého chovu začali být žádáni ze všech zemí Evropy.
V roce 1999 byl k nám importován belgický pes Antarctic Explorer Xpect No War (Staghorn's Conquest of Paradise + Talkinjazz van de Barakken) do chovatelské stanice Siwash Legend a pes z USA Totem's Spirit in the Sky (Barrenfield Budweiser + Baylor's Princess Toadstool) do stanice Marisky.
Belgický pes zapůjčený do chovatelské stanice Shamanrock Moon Song's Captain Moon Ray (Nanuke's Lockport Loui + Nanuke's Driving Ms Daisey) kryl také několik fen.
V roce 2000 belgický pes Northern Lighting Timba (Nothern Lighting Roadrunner + Northern Lighting Qavvik) kryl fenu Bijou od Severního slunce z chovatelské stanice Navarama Mal, Daystar del Biagio fenu Ebony Snow Navarama ze stanice Arctic Snow a pes exportovaný z USA do Polska Storm Kloud's Hhudson Icy Wind (Storm Kloud's Corner the Market + Storm Kloud's Lick'm Leave'm) fenku Cardif Rex od Vranského potoka ze stanice Stormyth. Z Itálie byl importováni malamuti Lanco del Biagio do stanice Blue Fox a v roce 2001 Brad Pitt del Lago degli Orsi (Pandizucchero del Lago degli Orsi + Storm Kloud's Oonly the Best) do stanice Inditarod.
V roce 2001 bylo zapsáno 17 vrhů AM z toho 3 z AMKČR.
V roce 2002 byli užíváni, kromě českých odchovů, dovezení krycí psi Antarctic Explorer Xpect No War, Blix of Step Hill. Dále byla kryta fena Forti Fortuna Canyon de Chelly belgickým psem Moon Song's Heaven on Earth a First Lady Shamanrock švédským psem dovezeným do Dánska Mackinaw Cosmic Connection (Little Sibelius + Mackinaw Sweet Grass Emmylou).
V roce 2004 byla uměle oplodněna fena First Lady Shamanrock z chovatelské stanice Inditarod americkým psem Uyak Aleut Alex (Bandit's Pretty Boy Floyd + Uyak Unco Una).
V chovatelské stanici Stormyth jsou jako krycí psi používáni v roce 2002 a 2004 Asterix Pameyut Aleutia (Poker Flat's Yukon Law + Eagle Wing Navarama) a v roce 2003 Chinook Dream Navarama Mal (Northern Lighting Timba + Bijou od Severního slunce).
V roce 2005 byl v AMKČR použit v chovatelské stanici Navarama Mal jako krycí pes malamut spojující nejlepší americké linie Terrapin's Talisman Polartrax ze Švédska (Sno Klassik Above the Rim + Terrapin's Itsa long Strange Trip) a v chovatelské stanici Stormyth aljašský malamut pocházející z jedné z nejstarších amerických chovatelských stanic Williwaw's Anakin Skywalker (Sno Klassik Above the Rim + Williwaw's Wintuaq Mackqui). Tento pes byl importován spolu se svou sestrou do dánské chovatelské stanice Juneau.
Dále byli v roce 2005 použiti importovaní plemeníci v chovatelské stanici Inditarod a Polární úsvit pes Brad Pitt del Lago Degli Orsi, ve stanici Shamanrock Give a Littlebit del Whymper delle G. Jorasses a Guisky de Jungla Negra. V tomto roce bylo zapsáno 15 vrhů z toho 4 v AMKČR. Byla rovněž z Polska dovezena fenka Ittauik's Lady Z Snieznej doliny ze spojení Iron Rock Navarama Mal a Misza z Muchnic.
Je jen dobře, že bohatá historie chovu plemene aljašský malamut zdaleka nekončí, ale naopak přechází do současnosti a stále se vyvíjí.
/prameny z historie českého chovu: Zpráva poradce chovu AM paní H. Petrusové z r. 1986, článek z bulletinu AMKČR 4/2004 paní Lenky Juhaňákové, zpravodaje KSP, bulletiny AMKČR/

K. Sch

Barvy a barevné znaky

Většina lidí se domnívá, že aljaští malamuti mohou být jen šedobílí anebo černobílí, výčet barev je ale u tohoto plemene mnohem širší. Předkládám k nahlédnutí barvy srsti a barevné znaky pocházející z pera AMCA.

Popis barev srsti:
Bílá (all white) - bílé pesíky i podsada, často vidíme náznak krémově zbarvené masky. Je to u malamuta jediné povolené jednotné zbarvení.
Stříbrná a bílá (silver and white) - světle šedé pesíky s bílou podsadou.
Šedá a bílá (gray and white) - šedé pesíky, světle šedá, krémová nebo bílá podsada, srst se jeví jednoznačně jako šedá, ikdyž v oblasti hřbetu a zad mohou vyrůstat černě zakončené chlupy, hnědý faktor chybí.
Sobolí a bílá (sable and white) - černé nebo šedé pesíky, hnědá podsada a hnědé přechody mezi ušima a na nohou. Je zřejmá přítomnost černého a hnědého faktoru.
Hnědá a bílá (red and white) - všechny odstíny hnědé od rezavé přes červenou až po čokoládovou na pesících i podsadě. Hnědý pigment na nosní houbě, pyscích a víčkách, zesvětlený pigment oka.
Aljašský tuleň a bílá (seal and white) - černé nebo černě zakončené pesíky, bílá nebo krémová podsada. Z dálky se pes jeví jako černý, ale černý není kvůli světlé podsadě.
Černá a bílá (black and white) - černé pesíky, černá nebo tmavě šedá podsada.

Barevné znaky na obličeji:
Světlá tvář (open face) - tvář pod čepičkou je bílá.
Tmavá tvář (closed face) - tmavé zbarvení obličeje, které netvoří jednotlivé znaky a není výrazně ohraničeno.
Úplná maska (full mask) - kombinace čepičky, brýlí a pásku.
Maska (mask) - spojení čepičky a brýlí.
Čepička (cap) - typické zbarvení horní poloviny hlavy rámující bílý obličej, které mezi očima vybíhá do špičky.
Brýle (goggles) - tmavé oblasti pod očima vybíhající z po stranách z čepičky.
Oční stíny (eye shadows) - tmavší oblasti pod očima nespojené s čepičkou.
Pásek (bar) - tmavý pásek na hřbetě nosu vybíhající ze špičky čepičky.
Hvězda (star) - malá bílá skvrna v čepičce ve středu čela.
Lysinka (blaze) - bílá lysina vybíhající ze hřbetu nosu do čela.

Barevné znaky na krku a zátylku:
Kolárek (collar) - bílý límec obíhající krk.
Týlní skvrna (withers spot) - bílá, různě velká skvrna n a zátylku.
Barevné znaky na hrudi :
náhrdelník (necklace) - tmavý pruh přes hruď.
Orel (eagle) - bílá oblast mezi dvěma tmavými pruhy na hrudi tvoří emblém letícího orla.

Poznámka - Úplné vynechání znaků přecházející ve skvrnitost je nežádoucí.

Standard plemene

Standard FCI č. 243 / 14.08.1996 / GB

ALJAŠSKÝ MALAMUT ? ALASKAN MALAMUTE

ZEMĚ PŮVODU: U.S.A.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 14.08.1996

URČENÍ: saňový pes

KLASIFIKACE FCI: Skupina 5 (špicové a primitivní psi)
Podskupina 1 (severští saňoví psi)
Bez zkoušek z výkonu

CELKOVÝ VZHLED: Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem a nebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.

TEMPERAMENT: Aljašský malamut je laskavý, přátelský pes, není psem jednoho pána. Je věrným, oddaným společníkem, na výzvu hravým, ale obecně v dospělosti pozoruhodný svojí důstojností.

HLAVA : hlava je široká a hluboká, je harmonických tvarů a elegantní, není hrubá, ale ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně vyjadřuje laskavost a přátelskost psa.
Oči: šikmo posazené v lebce. Oči jsou hnědé, oválného tvaru a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou.
Uši: středně velké ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši jsou trojúhelníkového střihu s poněkud zaoblenými špičkami. Jsou nasazeny široce na vnějších stranách mozkovny ve stejné výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojmem, jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují poněkud směrem vpřed, ale při práci bývají uši někdy složeny k lebce. Vysoko nasazené uši jsou vadou.
Mozkovna: široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačená čelní rýha. Spojení horní linie mozkovny a horní linie hřbetu nosu tvoří mírný stop.
Tlama: široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí mozkovny, od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky.
U všech barev srsti s výjimkou červené jsou čenich, okraje pysků a okraje očních víček pigmentovány černě. U červených psů je povolena hnědá barva. Světlejší žíhání "sněhového" čenichu je přijatelné. Pysky těsně přiléhají.
Horní a dolní čelist: široké s velkými zuby. Řezáky v nůžkovém skusu. Předkus nebo podkus je vada.

KRK, HORNÍ LINIE, TRUP:
Krk: silný a mírně klenutý
Hrudník: dobře vyvinutý
Trup: kompaktně stavěný, ale ne příliš krátký
Hřbet: rovný a mírně klesající k zádi
Bedra: pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní linii jsou vadou.
Ocas: středně nasazen a v základně plynule navazuje na linii páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, ani není huňatý jako u lišky. Ocas malamuta je dobře osrstěn a vzhledem připomíná chochol.

HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: středně skloněné; hrudní končetiny silných kostí a dobře osvalené, při pohledu zepředu až k nadprstí rovné.
Nadprstí: krátké a silné a při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapy: podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou velké, prsty těsně přiléhající a dobře klenuté. Mezi prsty roste ochranná srst. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké a silné.

PÁNEVNÍ KONČETINY: zadní končetiny jsou silné a mohutně osvalené ve stehnech, kolena přiměřeně úhlená a dobře skloněná. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny v postoji i v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin, nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po narození štěňat.

POHYB: krok malamuta je vytrvalý, vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám. Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí v plynulý dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo jakýkoliv krok, který není dokonale účelný a neúnavný, se postihují.

OSRSTĚNÍ
SRST: malamut má silnou tvrdou krycí srst; nikdy nesmí být dlouhá, ani měkká. Podsada je hustá, dlouhá jeden až dva palce, mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou srstí. Trimování je nepřípustné s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar.

BARVA: obvyklé barvy jsou počínaje světle šedou přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina a nebo límec nebo skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu nebo nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí.

VELIKOST, PROPORCE, MOHUTNOST: jedinci tohoto plemene dorůstají velikosti v určitém rozsahu.
Požadovaná ideální velikost je:
Psi: kohoutková výška 25 palců ? 85 liber
Feny: kohoutková výška 23 palců ? 75 liber
Hodnocení velikosti by však nemělo převažovat nad celkovým hodnocením typu, správných proporcí, pohybu a ostatních funkčních znaků. Jsou-li posuzovaní psi shodní co do typu, proporcí, pohybu, dá se přednost psovi, který se nejvíce blíží ideální velikosti. Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky psa, nejhlubší místo hrudníku se nachází hned za hrudními končetinami. Délka trupu od ramene po vrchol kosti sedací přesahuje kohoutkovou výšku psa. Trup nesmí být přehnaně těžký a kosti musí být v dobrém poměru k velikosti.

DŮLEŽITÝ SOUHRN:
Při posuzování aljašských malamutů se klade největší důraz na jejich funkčnost jako saňového psa při přepravě hmotných nákladů v arktických podmínkách. Stupeň penalizace vad psa musí být v přímé úměrnosti s velikostí odchylky od popisu ideálního malamuta a v přímé úměrnosti s tím, jak daná vada skutečně nepříznivě ovlivňuje funkčnost a pracovní výkon psa. Končetiny malamuta musejí vykazovat mimořádnou pevnost a mimořádnou sílu při pohybu vpřed. Jakoukoliv křehkost či ochablost končetin, tlap, předních či zadních, v postoji či v pohybu je třeba hodnotit jako vážnou vadu. Za takovou vadu se považuje například jakákoliv odchylka od ideálního postavení končetin, kravský postoj, nesprávně postavené nadprstí, strmé plece, nedostatečné úhlení, jakkoliv nevyvážený, nedostatečně vydatný a plynulý krok, příliš vysoké končetiny, mělký hrudník, těžkopádnost, jemná kostra a nedostatečná harmonie proporcí.

VADY: Všechny odchylky od výše uvedených bodů se hodnotí jako vada; hodnocení vady by mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADA: modré oči

POZN.: samci musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

NA KOLE S MALAMUTEM

Jezdit na kole je možné prakticky s jakýmkoliv psem, který má chuť se pohybovat, je dobře vychovaný a socializovaný. Začneme u vybavení našeho čtyřnohého sportovce.

Základní výbava
se skládá z obojku a postroje, dobrou službu vám udělá skijöringová šňůra s amortizérem nebo speciální držák rovněž s amortizérem, upevněný k rámu zadního kola. Při výběru postroje je dobré mít svého malamutíka s sebou, abyste vše mohli řádně vyzkoušet, aby postroj neškrtil nebo naopak nebyl příliš volný. Canicrossová (skijöringová) šňůra se používá i při jiných sportovních aktivitách, nejen při jízdě na kole. Především ji oceníte při běhu (spolu s canicrossovým opaskem) a v zimě na běžkách. Závodní forma těchto sportovních aktivit se nazývá bikejöring (kolo), canicross (běh), skijöring (lyže). Toto vodítko slouží k propojení postroje s bicyklem, amortizér výborně vyrovnává případné nárazy a skoky. Já osobně dávám přednost šňůře upevněné na přední části kola a většinou zapřahám dvě feny, které někdy propojuji ještě spojkou mezi obojky.

Postroje se vyrábějí ve dvou typech. Sledg, který je vlastně určen pro zápřah do saní. Není ke kolu příliš vhodný, protože při kratším vodítku zvedá hřbetní křížení. Ideální je univerzální postroj Guard, která nechává zadní polovinu psa zcela volnou.
Obojek je možné použít pevný nebo polostahovací a je jich velký výběr.
Nyní stačí jen trekingové nebo horské kolo, sportovní oblečení pro nás a pozor, raději nezapomeňte na helmu! Nyní můžete začít trénovat.

Příprava a výcvik
Velice důležitá je při tomto sportu výchova psa. Od samého začátku je nutné utlumit lovecký instinkt našeho psího atleta a vyžadovat poslušnost. Ovladatelnost našich čtyřnohých kamarádů je opravdu velice důležitá a musíme na ní pracovat celý život.
Vzpoměla jsem si na odstrašující příklad z loňského léta. Kdy se po normální frekventované vozovce směrem ze Srní na Prášily řítí a kličkuje po celé její šíři cyklista se svým psem. Levou mávající rukou svírá vodítko (takže chudák ridžbek je vystaven všem atakům ze silnice), a pravou se snaží uřídit zatáčející kolo.
Nepodceńujte nebezpečí a předvídejte.
Z vlastní zkušenosti vím, co dokáže udělat s naším mladým pejskem kočka přebíhající cestu nebo cizí nepřátelsky naladěný pes, který na nás vyběhne z otevřených vrat.
Nejprve je potřeba nechat malamutíka zvyknout na postroj a jeho navlékání. Dále nám pomůže výcvik, podobný, který se používá u saňových psů, a to povely "běž" nebo "vpřed", "vlevo", "vpravo", "rovně" a samozřejmě důležité "stůj". Můžete samozřejmě užívat anglické povely dle svých oblíbených musherských vzorů. U psů s vrozenými vlohami pro tento sport jako jsou aljaští malamuti, sibiřtí husky a ostatní seveřani, je to jednodušší, ale opakování je matkou moudrosti. Pokud se cviky ještě příliš nedaří, vypomůžeme si ješte jedním vodítkem připnutým k obojku a při povelu jím cukneme. Nejdříve nacvičíme jeden povel a pak se věnujeme dalším. Před povelem psa vždy pejska oslovíme.

Trénink
S trénováním začínáme vždy od menších dávek - nejlépe dvakrát týdně krátkými trasami. Rozhodně dejte přednost klidným lesním a polním cestám před frekventovanými silnicemi. tyto povrchy navíc tolik nezraňují psí tlapky jako asfalt či štěrk. Jakmile začneme s tréninkem naučíme pejska předem se zásobit tekutinou. Zvláště v teplých měsících je důležité mít stále k dispozici misku chladné vody. Nezapomeňte na nebezpečí přehřátí! V teplém období kontrolujeme teploměr a nenecháme malamuta běžet dlouhé trasy přesáhne-li teplota vzduchu 15 °C. Rovněž volíme raději tratě kratší a chráněné před palčivými slunečními paprsky nejlépe korunami lesních velikánů. k sportování tohoto druhu využíváme časné ranní hodiny nebo pozdní večer. Z toho vyplývá, že nejpříhodnějším obdobím pro ježdění na kole s malamutem je jaro a podzim.
V horkém létě bych spíš doporučila běžecké tratě, různé výlety i celodenní vycházky a má-li váš pejsek rád vodu, proč ho nevzít plavat?
Se Sofií a Alisií vyrážíme do krásných klánovických lesů nejraději hned po ránu. Před tím, než vyrazíme na cestu, se obě malamutí dámy řádně vyvenčí, aby je už nic nezdržovalo. Délku tratě volíme podle stupně trénovanosti a v polovině je vždy zastávka na napití a ochlazení v lesním rybníku, protože Sofie si moc ráda zaplave. Potom následuje hra na honičku jen voda z kožichů cáká a pak se vracíme po okruhu zpět. Dříve jsem mladší Alisii "připřahala" ke zkušenější mámě, aby mi odchytala případné její mladické úlety, nyní jsme ale již sehraný tým. Velice dobře si "holky" rozumí také s Karolínkou a Markétkou, které mne občas rády při těchto sportovních aktivitách zastoupí.

Nebojte se také začít, sportování s naším nejlepším přítelem nám radost z pohybu jen zdojnásobí.

ACH TY VÝSTAVY........

Výchova
tedy v čem spočívá příprava na výstavu. Nejdůležitější je příprava psychická. U správně socializovaných štěňátek nemusíme mít obavu, že se bude váš pejsek či fenka bát posuzovatele, ostatních lidí nebo jiných psů a také nebude agresivní. Velmi důležité je, aby si nechal bez odmluvy prohlédnout zuby a prohmatat celé tělo, u psů zkontrolovat varlata a jiné části anatomie. Agresivní jedinec, který útočí na ostatní psy, chová se celkově nepřístojně a nechce ukázat chrup bude pravděpodobně vyloučen z posuzování. Proto od malička prohlížíme svému štěňátku celé tělíčko, díváme se na tlapky, kontrolujeme bříško a díváme se mu na zoubky, češeme ho a vůbec s ním různě manipulujeme. Pak může samozřejmě následovat malá odměna nějakou pochoutkou. Takto malamutíčka od malička cvičíme aby se za všech okolností choval klidně a nechal si líbit také dotyky cizích lidí.Toto zůročíme nejen na výstavách psů, ale i při případných návštěvách u veterináře.
Dále je potřeba aby váš malamutík uměl zaujmout výstavní postoj a pohybovat se volným klusem u pánovy levé nohy, aby rozhodčí mohl hodnotit jeho pohyb. Zde je rovněž potřeba začít s tréninkem již v ranném věku, ikdyž samozřejmě těm nejmladším vystavovaným jedincům ve třídě dorostu se dá ledacos prominout. Je dobré, když předem navštívíte nějakou psí výstavu a se svým štěňátkem zejména svod dorostu, který pořádá specializovaný klub pro dané plemeno.
Začneme tedy výcvikem výstavního postoje, který spočívá v tom, aby váš pes vypadal jako důstojný představitel svého plemene. Malého malamoutka můžeme začít cvičit již okolo 4 měsíce. Chvilku štěně podržíme za obojek aby stál se zvednutou hlavou a mírně zakročenýma zadníma nohama, nebojácně a se zvednutým ocasem. Neměl by si sedat nebo přo tom šmejdit čumáčkem po zemi. Postupně ho zvykáme aby tak vydržel co nejdéle a zároveň aby ho nevyvádělo z míry případné rovnání předních či zadních nohou. Bude-li si chtít sedat, podržíme ho pod břichem. Je dobré, když pro tento postoj budeme používat stále stejný slovní pokyn odlišný od všech ostatních rozkazů. Rozhodně nesmíme zapomínat pejska náležitě odměnit, to je pro malamuta velmi důležité.
Chůze u nohy je možné se naučit při absolvování základního výcviku na psím cvičišti a takto trénovaný pes či fenka lehko zvládá různé obraty, které by případně po vás posuzovatel chtěl. Základním povelem je tedy ?K noze? a pes se automaticky řadí k vaší levé noze a pak následují povely další. Malamutík by se měl pohybovat klusem u vaší nohy a běžet se zvednutou hlavou. Takto natrénujete základní pohyb v kruhu, kdy pes je na vnitří straně. Neměl by čuchat po zemi nebo vás táhnout jinam. Také zde použijeme ojedinělý pokyn, aby pes již pro příště věděl, co budeme po něm chtít. Vždy se pohybujeme tak, abychom psa nezakrývali očím rozhodčího a dbali jeho pokynů. Toto si můžeme v klidu trénovat doma na zahradě a také někde venku na procházce. Nevyvede vás pak z míry, když se na výstavě psů ocitnete se svým pejskem v kruhu spolu s jinými vystavovateli a jejich pejsky.

Jak se připravit předem na výstavu
Nejprve se seznámíme se s plánem výstav, který vychází v odborných ?psích ? časopisech na celý rok a pak napíšeme, zatelefonujeme nebo pošleme mail se žádostí o zaslání přihlášky a propozic na adresu výstavní kanceláře. Mějme na paměti, že toto musíme udělat včas, protože uzávěrky většiny výstav jsou již dva měsíce před konáním výstavy. Vyplníme přihlášku, včetně třídy, ve které chceme soutěžit, přidáme kopii PP a spolu s kopií dokladu o zaplacení pošleme pořadateli výstavy.

Jedeme na výstavu
Před výstavou navštívíme svého veterinárního lékaře, aby vám potvrdil, že váš pes je zdravý a tím pádem vám dal i razítko do očkovacího průkazu nebo europasu, nebo od července 2004 do cestovního pasu psa. Razítko by nemělo být starší tří dnů. Je jasné, že s hárající fenkou a nemocným psem na výstavu nejezdíme.
Den nebo dva před výstavou také svého malamutíčka pěkně vykoupeme a vyšamponujeme a jeho bohatou srst s hustou podsadou vyfénujeme a načešeme aby vypadal co možná nejlépe. Šampon používáme kvalitní a doporučuji jej ředit asi v poměru 2 : 1 s vodou. Srst můžeme doupravit ještě kosmetickými přípravky pro zpevnění srsti a zvýšení její bohatosti. Večer před vystavováním raději nekrmíme abychom neměly problémy při cestě.
Předpokládám, že cestování ať už autem či jinými dopravními prostředky není již pro vašeho pejska novinkou. S sebou si připravíme očkovací průkaz s platným očkováním a s atestem veterinárního lékaře, průkaz původu i s výkonostním průkazem a vstupní list, který jste obdrželi poštou asi týden před konáním výstavy a který opravňuje majitele k neplacenému vstupu. Sebou vezmeme také malé zavazadlo s miskou a lahev vody pro malamutíčka a jeho oblíbené ňamky, hřebeny, kartáče, hadr, předváděcí vodítko a obojek, deku či box pro svého psího miláčka, bělící pudr na otlaky či jiné kosmetické přípravky, abyste mohli svého krasavce ještě před vstupem do kruhu náležitě doupravit.
Při příjezdu na výstaviště si připravte očkovací průkaz nebo europas a vstupní list, v areálu si vyzvedněte katalog a podle něj si najděte svoje číslo kruhu a tam se blízko utábořte. Výstavy psů se z velké části skládají z čekání. Cestujeme vždy tak, abychom byli na místě včas a ještě před začátkem posuzování v kruzích a mohli si třeba ještě kruh ( což je vlastně čtvercová plocha určená pro vystavování) se svým pejskem projít a proběhnout se v něm, aby si trochu zvykl. Vyzvedneme si zde u stolu také katalogové číslo a desky. Zkontrolujte, zda nedošlo k nějaké chybě, jež by bylo potřeba napravit ve výstavní kanceláři a pak odpočívejte, jděte se se svým pejskem projít, dejte mu napít a pak už jen čekejte až vedoucí kruhu zavolá vaše číslo. V kruhu se řadíte podle katalogových čísel, která jdou za sebou, svého miláčka uklidňujte a chvalte ho.
Zásadně psi jsou vystavováni jako první, po nich jdou na řadu feny. Posuzování probíhá u jedinců zařazených podle věkových kategorií a to do třídy dorostu (věk 6-9 měsíců), třídě mladých (9-18 m.), mezitřídě (15-24 m.), třídě otevřené (24 m.-8 let), šampionů a třídě veteránů (od 8 let). Rozhodčí hodnotí každého psa podle plemenného standardu schváleného FCI, o čemž vznikne písemný záznam.
Doufám, že je jasné, že i vystavovatel jede na výstavu náležitě upraven a oblečen, aby svémi pejskovi nezkazil celkový dojem. Nepsaná zásada je, že ke psu se světlou srstí jsme v obleku tmavších odstínů a naopak.
Na závěr vám chci říci jen se nebojte obrátit na 'svého' chovatele, pokud je solidní a nebude ve vás vidět jen konkurenci, velmi rád vám poradí a se vším vám pomůže.
Ale co si budeme povídat, stejně je ten váš miláček nejkrásnější ze všech a vám i jemu je to známo i bez výstav.......

Kateřina Scheuflerová

Výstavy a ocenění

Tento článek je odpovědí na časté dotazy začínajících majitelů štěňátek, kterým tak chci vyjít vstříc a podat jim aspoň několik základních informací.
Výstavy psů jsou určeny nejen pro chovatelskou veřejnost, ale i pro ostatní zájemce o chov a výcvik. Na výstavách se setkávají chovatelé a majitelé psů a soutěží o nejhezčího psa ve srovnání s ostatními přítomnými psy a ve srovnání se standardem. Výstava, jako soutěž, poskytuje z hlediska hodnocení úrovně chovu pouze relativní výsledky a oceněný jedinec nemusí být na jiné výstavě, v jiné konkurenci a u jiného posuzovatele opět nejlepší. Z toho důvodu by též výstava psů neměla být rozhodujícím prostředím pro určení chovnosti psa nebo feny.
Výstavy psů jsou u nás organizovány na základě územních celků v rámci České republiky jako oblastní a krajské výstavy, jež jsou menší. Větší jsou pak národní a mezinárodní výstavy, kde je již i konkurence větší. Zvláštní kategorii tvoří klubové a speciální výstavy, které se konají buď samostatně anebo v rámci některé větší výstavy. Jsou zajímavé tím, že se na nich předvede zpravidla nejvíce jedinců daného plemene. Konkrétně na klubových výstavách pořádaných AMKČR bývá každýn rokem přihlášeno okolo 50 psů a fen a to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Vedle titulů CAJC, CAC jsou na klubových a speciálních výstavách zadávány prestižní tituly klubový vítěz nebo vítěz speciální výstavy.
V současné době se provádí obsazování výstav rozhodčími podle pokynů ČMKU takto : organizátoři výstav mají k dispozici seznamy mezinárodních a národních rozhodčích, podle kterého si na oblastní výstavy sjednávají rozhodčí přímo, na národní a mezinárodní výstavy vycházejí z doporučení jednotlivých chovatelských klubů, které však nemusí respektovat. Speciální a klubové výstavy si pak obsazujií chovatelské kluby jako hlavní pořadatelé přímo.
A nyní k titulům. CAJC je čekatelství Českého junior šampiona. Zadává se psům a fenám ve třídě mladých, kteří získají známku výborná 1. K získání junioršampionátu musí pes získat 3 tituly CAJC (kartičky) ve věku 9 - 24 měsíců. Nejméně dvě čekatelství musí být získána ve třídě mladých, třetí titul CAJC lze nahradit jedním titulem CAC z mezitřídy nebo třídy otevřené, pracovní či vítězů. Toto čekatelství ale pak nelze použít pro přiznání titulu Český šampion.
CAC (z francouzského Certificat d'amplitude aux championat) je čekatelství šampionátu krásy ČR. Šampionem České republiky se stává pes nebo fena po získání 4 těchto čekatelství, z toho nejméně dvou na mezinárodní výstavě, a to nejméně ve dvou výstavních sezonách - ve dvou letech a od nejméně dvou rozhodčích. Získání titulu CAC doloží majitel kartičkou, kterou získá na výstavě a jakmile nasbírá čtyři, zajde si nebo je pošle na sekretariát ČMKU (Českomoravská kynologická unie) spolu s kopií průkazu původu pro potvrzení titulu Šampion krásy ČR. Pro potvrzení šampiona krásy Slovenska pošlete 4x CACové karičky ( 1 CAC lze nahradit 3 res. CACy z mezinárodních výstav nebo národních) spolu s originály hodnocení a kopií průkazu původu.
Res. CAC může rozhodčí zadat psovi se známkou výborná 2, pokud je přesvědčen o jeho kvalitách a pokud by mu v nepřítomnosti psa oceněného výborný 1 zadal CAC. Jestliže má pes, který získal titul CAC již potvrzený šampionát ČR, platí druhému psu v pořadí res. CAC jako "pravý" CAC (totéž platí i pro Slovensko). Tituly CAC a res. CAC může pejsek získat v mezitřídě (věk 15 - 24 měsíců), ve třídě otevřené (od 15 měsíců), v pracovní třídě s uznanou a doloženou zkouškou z výkonu u plemen, kde ČMKU tuto třídu povoluje a ve třídě vítězů (pro jedince od 15 měsíců s titulem mezinárodní šampion nebo národní šampion členského státu FCI, národní vítěz, klubový vítěz nebo vítěz speciální výstavy, či třídě šampionů
(pro jedince od 15 měsíců s titulem mezinárodní šampion nebo národní šampion členského státu FCI).
CACIB (Certificat d' amplitude aux championat de beauté) je čekatelství mezinárodního šampionátu krásy. U plemen, která nemají povinnou pracovní zkoušku jako je malamut, musí pes v období nejméně jednoho roku a jednoho dne získat 4 tato čekatelství aby splnil podmínky pro přiznání titulu interšampion. Čekatelství musí být ze tří různých zemí a od tří různých rozhodčí získáno v nejméně dvou sezonách. O tento titul soutěží psi, kteří získali titul CAC a podobně jako u CACe je i zde zadáván rezervní CACIB. Do soutěže o res. CACIB mohou zasáhnout vedle psů s CACem (kteří nezískali CACIB) i psi s res. CACem.
Tituly CAJC, CAC a CACIB se přitom zadávají zvlášť u psů a u fen. Do boje o titul BOB (Best of Breed - vítěz plemene) postupují psi a feny s titulem CAJC, CACIB a veterán pokud získal hodnocení výborný 1. Nejvíce tedy může o BOBa soutěžit šest jedinců. Tento titul je nejvyšším v rámci plemene.
Musím dodat, že žádný z titulů není nárokový, posuzovatel ho tedy může, ale nemusí psovi zadat, a to ani v případě, že pes bude ve třídě zcela sám. Rozhodčí může zadat jen známku s pořadím nebo i bez pořadí. Přitom pořadí může rozhodčí zadat pouze psům se známkou výborný nebo velmi dobrý, známka dobrý je bez pořadí. Pouze ve třídě dorostu (6 - 9 měsíců) se zadavají jen dvě známky- velmi nadějný a nadějný.
Pes, který získal titul BOB postupuje dále do závěrečných soutěží, kde v konkurenci mnoha jiných plemen bojuje o titul BIG (Best in Goup) - tedy vítěze FCI skupiny. Mimochodem plemeno aljašský malamut patří do skupiny FCI č. V. Těchto skupin je deset a k tomu se počítají jako samostatná skupina i dosud neuznaná plemena. Pokud je výstava dvoudenní, vybírá se z vítězů skupin posuzovaných v jeden den BOD (Best of Day) a ten pak s vítězem druhého dne soutěží o titul absolutního vítěze BIS (Best in Show) čili nejkrásnější pes výstavy. Tento titul je snem mnoha chovatelů a majitelů špičkových psů. Některým se splní za život psa několikrát a někomu i přes nesporné kvality pejsíka, se nesplní nikdy. Svou roli hraje též vkus rozhodčího a atraktivnost plemene.
Z toho je jasné, že šampioni hrají určitou roli propagátorů plemene směrem k laické veřejnosti, ale jinak bychom jejich úlohu neměli přeceňovat. Přeji vašim hodným a krásným malamutíkům hodně pohybu v přírodě a spoustu společné radosti.

Kateřina Scheuflerová